Daniela Písařovicová se po šestnácti letech rozhodla opustit obrazovky České televize a v květnu rozšířila tým moderátorů internetové televize DVTV. „Potřebovala jsem změnu,“ vysvětluje. I nadále se věnuje rozhovorům, přesto je její práce odlišná.
Máte za sebou půl roku v novém zaměstnání. Splnila tato změna Vaše očekávání?
Neodešla jsem z České televize do DVTV s nějakým očekáváním. Přecházela jsem s nejistotou. Měla jsem obavy, zda budu všechno zvládat, a jak budu fungovat. Ale vzhledem k tomu, že jsem za tu dobu, co jsem v DVTV, nenarazila na žádný problém, změna proběhla přirozeně. Práce mě baví a v DVTV jsem velmi spokojená.
Je Vaše práce obsahově podobná, nebo se v něčem liší?
Stále dělám politické rozhovory a k nim se přidaly rozhovory s herci, zpěváky, s lidmi, kteří mají za sebou nelehké osudy nebo jsou nemocní. Nová práce se liší především v čase rozhovoru. Mám na něj teď spoustu času, většinou okolo dvaceti minut, a to mi vyhovuje. Mám prostor se hosta doptávat, držet ho u tématu, které mě zajímá. V České televizi jsem měla kratší vymezený čas, třeba jen osm minut a nemohla jsem si dovolit zdržet se pět minut u jedné otázky, přestože mě zajímala.
Orientovala jste se v politické situaci už dříve nebo jste se k ní dostala až později v České televizi?
Na střední škole mě politika příliš nezajímala. Když zavzpomínám, jak jsem začínala volit, tak jsem se v politických programech moc neorientovala. Spíše jsem se radila a nechávala jsem se ovlivnit sympatičností politiků v mediích. I když jsem se snažila nastudovat programy jednotlivých stran, nerozuměla jsem jim tak jako jim rozumím dnes. Můj zájem o politické dění přišel krátce před mým nástupem do České televize.
Jak dlouho dopředu víte, čeho se bude rozhovor týkat a s kým ho povedete?
Profilovější rozhovory například s herci nebo s někým, jehož příběh nás zajímá a dlouhodobě ho sledujeme se dají plánovat docela dopředu. I některé politické věci, třeba termíny jmenování nové vlády nebo voleb jsou jasné a my víme, že je musíme naplánovat a zařadit. To jsou témata, která můžeme plánovat s předstihem. Ale potom přijdou věci, které se stanou ten den a je důležité na ně okamžitě zareagovat, dokud jich je plný internet. Tak v tom případě máme na přípravu od naplánovaní do natáčení třeba jen tři hodiny.
Máte možnost si hosty a nějaká témata sama vybrat?
Určitě. V DVTV fungujeme tak, že jednou za týden máme obsahovou poradu, na kterou jsme připojeni všichni, celý tým. Vzájemně si říkáme, co by koho zajímalo, na která témata jsme zapomněli, co ve společnosti rezonuje. Každý máme možnost říct naše podněty. Poté o nich vzájemně debatujeme. Takže se nemůže stát, že mě napadne něco nebo někdo a chybí tomu hloubka. Tyto debaty jsou velmi důležité a pouze výjimečně se stalo, že jsme navržené téma zavrhli.
Máte nějakého vysněného hosta?
Já o vysněných hostech nepřemýšlím. Kolikrát se stane, že přijde tak strašně zajímavý člověk a vůbec to nečekáte. Například nedávno jsem vedla velmi inspirativní a dojemný rozhovor s panem Josefem Titěrou. Tento pán trpí roztroušenou sklerózou a já ani předem nedomyslela, co se bude odehrávat. Jakým způsobem o té své nemoci mluvil a popisoval ji, to bylo tak zajímavé, že oslovil spoustu diváků. Domov svatého Josefa, kde bydlí a kde se mu celodenně věnují má projekt Domovenka. Ten funguje tak, že za příspěvek 290 korun pomáháte platit odborníky a potřebné rehabilitace. Od uplynutí rozhovoru se prodalo 2000 těchto Domovenek, což je skoro 600 000 korun. Je to pro mě nádherný pocit a nikdy předtím by mě nenapadlo, že může mít rozhovor takovýto dopad na veřejnost.
Otázky, na které se ptáte si vymýšlíte sama nebo je s někým konzultujete?
Všechno to konzultujeme. Máme velmi dobře fungující tým. Což znamená, že než se do rozhovoru pustím, přijde mi třeba osmnáct A4 zaměřených na dané téma. A po jejich nastudování, otázky vyplouvají samy. Úkolem moderátorů není mluvit a omílat stejné věci, ale posouvat je dál. Takže vycházíte z toho, co jste si přečetla a tvoříte otázky, které tam nebyly zodpovězeny. Součástí přípravy jsou i nástřely otázek, které dostanu a já si je musím přetvořit tak, aby rozhovor dával smysl. V den natáčení máme ještě další poradu, kde předneseme připravené otázky a diskutujeme s kolegy.
Probíhají Vaše rozhovory vždy ve studiu nebo natáčíte i v terénu?
V terénu natáčíme jen když to má přinést nějaké plus. Třeba kolega Martin Veselovský je velký fanda do letectví. Takže když vyjede do hangáru plného letadel je to jistě lepší, než je ukazovat na fotkách. Na místě ho napadají další otázky, na které by ve studiu ani nepřišla řeč. Třeba když jsou volby je také dobré natáčet přímo ve štábu politické strany. Takže terén musí mít své opodstatnění. Například, kdyby někdo vyráběl nejlepší zmrzlinu na světě, stálo by za to tam jet. Ale DVTV má oproti jiným televizím omezenou techniku a nemá tolik lidí, aby v rámci jednoho dne mohla natáčet zároveň na více místech.
Máte za sebou dlouholetou praxi. Můžete mi říct, v čem se novinařina během těch let změnila?
Je rychlejší. Když jsem nastupovala do České televize tak nebyly dezinformace. Dnes je tolik informačních serverů, že nevíte, kde dřív hledat informace. Jsme zbytečně moc přehlceni. Předtím nebyl pro politiky komunikačním kanálem Twitter. Pokud jste je nenahnala telefonem nebo v poslanecké sněmovně, neměla jste šanci je někde oslovit. Dneska máte pocit, že můžete všechno hned komentovat. Ministři ještě během jednání všechno dávají na Twitter a podávají nejčerstvější informace. To v době, kdy jsem nastupovala do ČT nebylo.
Jsou podle Vás tyto změny spíše přínosem nebo ne?
Těžko říct. Čím více je informací, tím více máte práce je nastudovat. Pokud chcete být dokonale připravena je velmi náročné pohlídat, aby vám něco neuteklo. Je to velmi svazující. Občas mám pocit, že ještě nemohu jít dělat rozhovor, že jsem nepřečetla úplně všechno, ale ono to v této době ani nejde. Na druhou stranu si každý může vybrat to, co je mu blízké.
Máte nějaký moderátorský vzor?
Ano, ale spíš v zábavnějším modelu. Dříve se mi líbil styl Adély Vinczeové. Přišla mi neuvěřitelně vtipná a pohotová. Teď v neděli jsem zhlédla Superstar a líbila se mi Ewa Farna. Mně se líbí všichni moderátoři, kteří jsou precizně připraveni, za náš tým jsou to všichni a jsou mi vzorem. Díky praxi jsem pochopila, že nemá cenu se v žádném případě stylizovat. Osvědčuje se mi být svá. Nikoho nekopírovat. Být sama za sebe a utvořit si vlastní styl. Já si ho vytvořila a někomu může a nemusí vyhovovat. Pro někoho jsem moc nebo málo tvrdá, ale já to tak dělám. Já už se nezměním a ani měnit nechci. Myslím si, že opravdovost je na tom to nejdůležitější. Vím proč to tak dělám a je mi to blízké.
Co byste poradila budoucím moderátorům?
Poradila bych jim, aby byli zvídaví, na tom se nejvíc naučí. Dále aby je neodradil nějaký první neúspěch, který jim s odstupem času přijde úsměvný, to se prostě děje. I cesta je cíl, jak se říká a aby byli pracovití, pokud to chtějí někam dotáhnout, musí začít sami u sebe a nespoléhat na někoho. Mě se neskutečně vyplatila poctivá práce. To znamená, když někdo bude cítit, že tohle je cesta, kterou se má vydat a vydá se jí a bude dělat maximum, což si myslí že má tak se mu to vyplatí. Důležitá je zvídavost. Pokud někoho baví dávat otázka a ptát se a vidí otazníky na které ho zajímá odpověď tak je na správné cestě. Ta zvídavost tam musí být. To je hodně klíčové.